Carl Zeiss, Ernst Abbe a Otto Schott – vítězný tým

Tito muži spojili své odborné znalosti z oblasti matematiky, fyziky, chemie a jemné mechaniky jako nikdo jiný před nimi, a položili tak základy četných průkopnických vynálezů: Carl Zeiss, Ernst Abbe a Otto Schott – to jsou tři podnikatelé, kteří pomohli optickému průmyslu v jeho vzestupu. Portrét, připravený LEPŠÍM VIDĚNÍM.

Německo v polovině 19. století: po dokončení průpravy na mechanika začal 30letý Carl Zeiss (1816-1888) s podnikáním v Jeně. S počátečním kapitálem ve výši 100 tolarů v podobě půjčky svého bratra Eduarda, žijícího v této oblasti, zahájil Carl činnost své Dílny jemné mechaniky a optiky oficiálně 17. listopadu 1846. Historicky významné datum. Zeiss pracoval zpočátku bez zaměstnanců, kdy nejrůznější nástroje konstruoval, opravoval a optimalizoval sám. Obzvláště dobře na odbyt šly jeho lupy, vyrobené ze zrcadlového skla, veliké oblibě jeho zákazníků se však těšily i výrobky jiných výrobců, jako např. teploměry, dalekohledy a brýle.

Obchody šly tak dobře, že Zeiss o něco později své podnikání rozšířil, najal si své první zaměstnance a přestěhoval se do větší dílny. Byla to především výroba jednoduchých mikroskopů, která se pro firmu ukázala být jako velmi zisková: mikroskopy se daly pořídit nejen za lepší cenu než u konkurence, ale byly i kvalitnější. Zde již vidíme Zeissovo odhodlání k inovaci: na rozdíl od přístrojů jiných výrobců mohli uživatelé u jeho mikroskopů zaostřovat přímo na sloupku, a nikoli na mikroskopovém stolku, což byl mnohem pohodlnější způsob ovládání.

I přesto však Zeiss nebyl spokojen a po řadu let pokračoval ve zdokonalování technologie mikroskopů. Zejména v té době běžná výroba, založená na metodě pokusu a omylu, mu připadala jako zastaralá: tj. proces neustálé výměny čoček a změny jejich vzdálenosti do doby, dokud se nedosáhlo použitelného optického systému. Tváří v tvář neefektivnímu systému, založenému na metodě pokusu a omylu, Zeiss tuto běžnou praxi ignoroval a pro výrobu svých budoucích čoček rozvinul myšlenku, opřenou o výpočty. Jemný mechanik si tak nakonec vybral jednoho konkrétního zaměstnance, aby svou představu ideálního výrobního procesu v roce 1866 také uskutečnil. Od této chvíle pracoval na svém velikém cíli s fyzikem Ernstem Abbem (1840–1905), a to na vývoji mikroskopu, který by překonal optické vlastnosti přístrojů všech jeho konkurentů. Zeissovi bylo 50, Abbemu teprve 26. Mohli se lišit věkově, měli však stejnou vizi. Tým pečlivě pracoval, optimalizoval a konstruoval po dobu šesti let, kdy byl Zeiss nakonec schopen představit v roce 1872 mikroskop, který svou kvalitou předčil výrobky veškeré jeho konkurence. Tato konkurenční výhoda přinesla týmu mezinárodní uznání a opěvování vědci a lékaři. Zeiss odměnil Abbeho za jeho úspěch štědrou nabídkou k účasti na zisku a v roce 1875 ho nakonec učinil i svým partnerem.

Společnost se rychle rozrůstala, prodávala stále více a více přístrojů a zaměstnávala čím dál více personálu. Přesto tu však stále byl jeden nedořešený problém: přestože Zeiss a Abbe úspěšně vytvářeli skvělé mikroskopové čočky, nebyli dosud s to koupit speciální optické sklo. Snili o převzetí této výroby a produkování optického skla co možná nejlepší kvality v Jeně. Jenže jak?

Odpověď nenechala na sebe dlouho čekat. 28letý chemik a odborník na sklo z Wittenu jménem Otto Schott (1851–1935) vyvinul postup tavby malých množství skla. To umožnilo zkoušet jeho různá složení. Vytavil typ skla se zcela novými optickými vlastnostmi, tzv. lithiové sklo. Jeho vzorek v roce 1879 bez váhání zaslal světově proslulému fyziku Abbemu, čímž zahájil plodnou spolupráci, která brzy na to nabrala na další intenzitě. Schott se usadil v Jeně, kde pro něj byla zřízena laboratoř pro vývoj skla (později přetvořená na Jenskou sklárnu Schott & partneři, nynější Schott AG). Zde Schott poprvé vyvinul a vyrobil nové optické skelné materiály, a následně vynalezl tepelně a chemicky odolné borosilikátové sklo (dodnes známé jako jenské sklo). To mu umožnilo nabídnout širokou paletu výrobků. Carl Zeiss, Ernst Abbe a Otto Schott – vítězný tým, osudové spojení.