Back To Top

Relaxed Vision Center a I.Scription Partner vyhledávání

Kategorie

Optické know-how od mikro k makro

Inovace vyvíjené ve společnosti ZEISS lze nalézt v čemkoli od mikroskopů po individuální čočky v brýlích

Společnost Carl Zeiss se zabývá výzkumem interakce mezi brýlovou čočkou a lidským okem už 160 let. Tato společnost je skutečným průkopníkem ve všech optických disciplínách. Výzkum prováděný ve společnosti Carl Zeiss poskytl světu celou řadu vynálezů a na ně navazující nové vývojové postupy, jejichž pokračováním je zdokonalování v oblastech mikroskopie, vesmírné a kamerové optiky. Úroveň profesionální kvalifikace společnosti Carl Zeiss ve specializaci oční optiky zvané Ultra Vision Competence zůstává nepřekonaná. Proto každý, kdo nosí brýle nebo kontaktní čočky, může mít potěšení ze všech výhod výborného vidění díky této profesionální odbornosti.

Oko a brýle se spojují do optického systému

Optické know-how od mikro k makro

Interakce mezi okem a brýlemi je určitě složitá. Aby bylo možné proniknout až k podstatě věci, je pro výzkum ve společnosti Carl Zeiss typické myšlení nad běžný rámec v dané oblasti. Děláme více než pouhé čočky do brýlí. Naším cílem je poskytnout pacientovi perfektní, brilantní vidění vytvářením optimálního dialogu mezi okem a zrakovou pomůckou – brýlovou čočkou.

Skutečně perfektní vidění je výsledkem harmonické interakce mezi vysoce vyvinutými optickými systémy a matkou přírodou.

Všechno začalo mikroskopem – zpátky do roku 1847

V září 1847 začal Carl Zeiss (jehož skutečné jméno bylo Carl Zeiß) zhotovovat jednoduché mikroskopy, které se používaly především k přípravným procesům. V té době uvedl do provozu novou dílnu, která se nacházela na Wagnergasse 32 v německém městě Jena.

Už v těchto starých zlatých časech byly přístroje zhotovené v dílně Zeiß lepší, než podobné nástroje jiných výrobců. Rodící se společnost prodala působivý počet 23 kusů těchto přípravných mikroskopů v samotném prvním roce své existence. V průběhu několika dalších let tyto modely procházely soustavným zdokonalováním.

Byl to úžasný úspěch, vezmeme-li v úvahu, že všechny tyto přístroje se zhotovovaly spíše na základě metody pokusu a omylu než vědeckých znalostí. Stěží se tomu dá uvěřit – ale je to skutečnost a byla to také nutnost. Je samozřejmé, že to byla časově velmi náročná a nákladná metoda.

Dalším faktorem, na který bychom měli pamatovat, je to, že celková kvalita prvních mikroskopů byla spíše jednoduchá a zobrazení bylo mírně zastřené. Carl Zeiss očekával od jeho výrobků více a brzy nato objevil – v souvislosti s postupem zavádění strojů a počátkem průmyslové výroby – že bylo podstatné kombinovat vědu a výrobu, aby byl schopen úsporně zhotovovat vysoce výkonné přístroje.

V roce 1866 kontaktoval fyzika a matematika PhDr. Ernsta Abbého, kterému bylo v té době 26 let a učil na Universitě v Jeně. Cílem tohoto spojení, které se uskutečnilo poté, co tisící mikroskop opustil Zeissovu dílnu, bylo vyvinutí zdokonalených mikroskopových čoček.

Partnerství těchto dvou geniálních mozků vytvořilo dříve nepředstavitelnou technologii, která se uplatňovala i v následujících letech. Na základě difrakční teorie (vlnové optiky) přišel Abbé s novou teorií vyvíjení obrazu v mikroskopu. Tato metoda bylo publikována v roce 1873. Abbé používal tuto teorii k vypočítávání parametrů nových mikroskopových čoček.

V podstatě to byl Abbé, kdo zavedl výrobu čoček na kompletním vědeckém základě, když zkonstruoval měřicí přístroje, které byly podstatné pro výrobu čoček pyšnících se standardy vysoké kvality.

Už při své počáteční práci si Abbé uvědomoval skutečnost, že mikroskopové čočky by mohly být ještě lepší s vyšším potenciálem, pokud by se začaly používat nové typy skla. Aby tato myšlenka došla naplnění, pozval v roce 1882 do Jeny chemika Otto Schotta. Zeiss a Abbé se stali společníky v nově založené sklářské technologické laboratoři Schott & Genossen v roce 1884. Založení této společnosti také znamenalo vytvoření základů pro moderní vysoce výkonnou optiku.

Mnozí laureáti Nobelovy ceny pracují s výrobky společnosti ZEISS

Robert Koch, nositel Nobelovy ceny v oboru lékařství udělené v roce 1905.

Robert Koch, nositel Nobelovy ceny v oboru lékařství udělené v roce 1905.

Koch je považován za zakladatele moderní bakteriologie. Tento venkovský rodinný lékař objevil bakterii tuberkulózy a virus cholery v osmdesátých letech 19. století. V dopise Zeissovi napsal: „Mnohé moje úspěchy byly možné jen díky vašim výborným mikroskopům“. V roce 1904 dostal darem desítitisící homogenní imerzní čočku.

Richard Zsigmondy, nositel Nobelovy ceny v oboru chemie udělené v roce 1925.

Richard Zsigmondy, nositel Nobelovy ceny v oboru chemie udělené v roce 1925.

Göttingenský profesor vykonal průkopnickou práci v oblasti koloidní chemie. V roce 1903 vynalezl ultramikroskop, v roce 1918 membránový filtr a v roce 1922 ultra jemný filtr. Ultra mikroskopie (podle Siedentopfa a Zsigmondyho) činí viditelnými takové nepatrné částice, jejichž lineární roztažitelnost je ve skutečnosti pod hranicí rozlišení.

Frits Zernike, nositel Nobelovy ceny v oboru fyziky udělené v roce 1953.

Frits Zernike, nositel Nobelovy ceny v oboru fyziky udělené v roce 1953.

Když tento holandský fyzik prováděl experimenty s reflexními mřížkami v roce 1930, odhalil možnost pozorování fázové úrovně jednotlivých světelných paprsků. Rozhodl se přenést tato zjištění do mikroskopu. Ve spolupráci se společností ZEISS vyvinul první fázový kontrastní mikroskop. Prototyp byl zkompletován v roce 1936. Tento typ mikroskopu umožňuje vědcům studovat živé buňky, aniž by docházelo k jejich poškozování účinkem chemických barviv.

Manfred Eigen, nositel Nobelovy ceny v oboru chemie udělené v roce 1967.

Manfred Eigen, nositel Nobelovy ceny v oboru chemie udělené v roce 1967.

Biofyzik Eigen, zakladatel Max Planckova institutu biofyzikální chemie v Göttingenu, vyvinul postup verifikace jediné molekuly. Ve spolupráci se švédským kolegou Rudolfem Rieglerem a společnostmi EVOTEC a Carl Zeiss zhotovil v roce 1995 první komerčně dostupný fluorescenční korelační spektrometr ConfoCor.

Erwin Neher, nositel Nobelovy ceny v oblasti lékařství udělené v roce 1991.

Erwin Neher, nositel Nobelovy ceny v oblasti lékařství udělené v roce 1991.

Neher a profesor Sakmann objevili v Max Planckově institutu v Göttingenu základní mechanismus komunikace buněk. Jejich výzkum také zahrnoval experimenty na iontových kanálech s použitím techniky zvané Patch-Clamp.

Bert Sakmann, nositel Nobelovy ceny v oblasti lékařství udělené v roce 1991.

Bert Sakmann, nositel Nobelovy ceny v oblasti lékařství udělené v roce 1991.

Oba tito vědci se při vizuálních zkouškách prováděných během výše zmíněných experimentů museli spoléhat na obrazy znázorňující vynikající kontrasty a mající vysoké optické rozlišení. Používali vertikální mikroskopy – všechny poskytla společnost Carl Zeiss – které byly speciálně zkonstruovány pro tyto účely.

Nyní se píše budoucí historie

Hranice se objevují a zase mizí. Objevují se nové dimenze – dimenze, které byly jen před několika málo lety námětem vědeckofantastických filmů. Technologické možnosti ultra moderní mikroskopie jsou nadále nekonečné a mnohé zůstává nevyužito. Telemikroskopie kolem země; digitální komunikace rychlostí světla. Série trojrozměrných obrazů s vysokými rozlišeními, vynikajícím kontrastem v reálném čase …

Carl Zeiss může odlišit originální malby Vincenta van Gogha od padělků

Malby Vincenta van Gogha představují v současné době úžasné hodnoty v galeriích a při konání aukcí – jsou to ceny, o kterých si umělci nemohli nechat ani zdát během jejich života. Po nějaké době, kterou tento slavný malíř strávil v Antverpách a Paříži, namaloval 187 obrazů v malém provensálském městě Arles za pouhých 16 měsíců. Toto van Goghovo plodné období se vyznačuje charakteristickou modrou a žlutou barvou. Tyto barvy jsou příznačné pro jižní Francii a objevují se na všech těchto malbách. Někteří lidé však věří, že van Gogh nemohl namalovat všechny z těchto maleb v tomto období, o kterých se říká, že jsou jeho.

V současné době probíhá výzkum, aby se tato skutečnost potvrdila. Specialisté společnosti Carl Zeiss zkoumají pravost těchto maleb v partnerské spolupráci s Muzeem van Gogha v Amsterodamu a společností Shell Oil Corporation.

Mikrostruktury, pigmenty a podklady na malbách indikují, kdo byl skutečným autorem těchto obrazů. Výzkumníci pracují s použitím transmisního elektronového mikroskopu (TEM) vyvinutého ve společnosti Carl Zeiss, aby analyzovali ultra tenké kousky uvolněných částeček barvy. Výsledek může odhalit padělky, které se pak stanou bezcennými.

Jak tento postup funguje? Iontový paprsek odřezává mikroskopicky malé kousky z materiálu v podobě příčných řezů. Po umístění pod TEM se připravené vzorky mohou zkoumat s použitím speciálního analytického postupu, který může precizně určovat složení materiálů ve vzorku.
Co výzkumníci zjistili? Van Gogh upřednostňoval používání bílého olověného pigmentového podkladu míchaného s pergamenovou bílou. TEM umožňuje rozpoznávání jednotlivých materiálových preferencí a malířských technik umělců i po 120 letech od vytvoření maleb.

 

Na této webové stránce používáme cookies. Cookies jsou malé textové soubory, ukládané webovými stránkami na vašem počítači. Cookies jsou široce rozšířené a pomáhají stránky optimalizovaně prohlížet a zlepšit. Používáním naší stránky prohlašujete, že jste s tím srozuměni. více

OK